Jak může mít někdo radost z vašeho utrpení

V knize Anam Cara, která je o zvládání samoty a osamělosti, popisuji jev trápení z trápení. Jde nejen o to, že se trápíte nějakou událostí či okolností, ale nadto se můžete trápit ještě reakcí svého okolí, například přejícností těch, kteří vás rádi vidí na dně. Ptáte se, jak mohou mít z vašeho neštěstí radost?

Naučím vás jedno cizí slovo.

Schadenfreude

Pocit radosti nebo uspokojení z utrpení druhých má psychologické pozadí. U některých lidí se objevuje jev známý jako schadenfreude, což je spojení německých pojmů schaden (škoda, ztráta, újma) a freude (potěšení). Tato úchylka vychází z potřeby nadřazenosti, závisti, sníženého sebevědomí nebo chronických potíží s empatií, nedostatkem soucítění.

Kořeny bývají v minulosti, která prosákla do osobnostních rysů či motivací člověka.

Co takový člověk mohl prožít a čemu se tím naučit?

1. Méněcennost

Lidé, které těší bolest druhých, mohou uvažovat tak, že když se někdo jiný trápí, oni se posouvají do lepší pozice nebo vypadají lépe.

Takové lidi přitahují například televizní či novinové zprávy o škodě, která postihla jiného člověka. Jejich vlastní život jim pak připadá hezčí.

Což souvisí i s druhým důvodem.

2. Závist

Lidé, kteří se necítí dobře tváří v tvář úspěchu nebo štěstí jiného člověka, pak mohou prožívat zvláštní zadostiučinění, když tento člověk následně zažívá pád nebo potíže. Často se vyjadřují i tak, jako by ho dolů dostalo právě to, že byl úspěšný a šťastný. „To my takové ztráty zažít nemůžeme,“ mnou si ruce.

Jste-li v nějaké fázi života úspěšní nebo šťastní, počítejte s tím, že vám někteří lidé toto přát nebudou; naopak vám budou přát sesun.

Mnohdy to ani není osobní. Neznají vás. Ale váš úspěch nebo vaše štěstí, ať už mají jakoukoli podobu, jim „kalí život“.

Což souvisí i se třetím důvodem.

3. Emoční plochost

Někteří lidé nejsou schopni empatie. Nedokážou se vcítit do bolestných pocitů druhých, což neznamená, že jsou bezcitní. Oni dovedou cítit, ale jejich uspokojení je spojeno výhradně s cizím trápením.

V jejich minulosti najdete šikanu, týrání a jiné formy utrpení, které buď zažívali na vlastní kůži (jako oběti), anebo se učili být ubližujícími k druhým, třeba i drobným zvířatům. Zjistili, že způsobováním bolesti mohou úspěšně ventilovat bolest vlastní, vnitřní.

Tito lidé mají sníženou emoční inteligenci a nejsou dost schopni fungovat ve zdravých vztazích. Dříve či později je přepadne potřeba zranit – jinak se ani nedovedou radovat.

4. Osobní zášť

V některých lidech je sebevědomí, pozitivní přejícnost, ba i štědrost, ale jen do momentu, kdy někdo zraní jejich ego. Jakmile mají s dotyčným negativní zkušenost nebo konflikt, začnou prahnout po zadostiučinění – aby tento protějšek zažíval problémy.

Jejich míra osobní nenávisti může být až zarážející. Překvapuje o to víc, když jste s těmito lidmi dříve vycházeli skvěle, když na vás nedali dopustit, když vám vždy byli nápomocni. Vidět vás v bryndě, až tak se může převrátit jejich způsob smýšlení.

Nutno říct, že ani jim to obvykle nedělá dobře. Není to jejich přirozenost. Vyčerpává je to. A dříve či později dospějí k poznání, že negativními myšlenkami a negativními činy nelze vytvořit pozitivní pocit a pozitivní život.

Jak zastavit zbytečné sebetrápení, víte-li o sobě, že tímto se poškodila vaše osobnost, o tom je moje transformační kniha Hara hači bu.

5. Neuspokojivý život

Nejčastější příčinou přepnutí lidské mysli do destruktivního režimu jsou osobní problémy nebo nespokojenost s vlastním životem. Obecně platí, že komu je dobře, nemá potřebu o dobré pocity přicházet. Jinak řečeno: Kdo má šťastný vlastní život, nestrká nos do cizího. Naopak si užívá ten vlastní.

Řešení

Cítit se občas pod psa a mít někdy i destruktivní myšlenky, to patří k životu. Je však dobré „nenechat to být“ a pracovat na tom, abyste se s těmito nepříjemnými rozpoloženími aktivně vyrovnali. Nejenže tím momentálně ochráníte své duševní zdraví, ale naučíte se i příště dokázat destruktivní myšlenky transformovat v konstruktivní – starat se o sebe v těžkých chvílích.