„Nedefinuj sebe jen podle událostí, které tě potkaly. Jen proto, že tě někdo opustil, nemusíš být nestravitelný, nesnesitelný, nedostatečný člověk. Lidé mají k odchodům různé motivy a někdy právě nezralost jim neumožňuje pochopit, že jsi naopak plně dostatečný člověk – honí ideál, sledují jen to, co ti schází, utíkají za novým, neokoukaným, neuvědomují si žádnou odpovědnost za to, co k sobě jednou připoutali – včetně dítěte. To je jejich problém. Tvůj problém je uvědomit si svoji odpovědnost; pochopit, že co od tebe odchází, to k tobě nemusí patřit. A co se tě drží jako klíště, včetně dítěte, je opravdu TVOJE..“ Být tarpanem
Být sám na všechno. Na dítě, na práci, na domácnost, na noční úzkosti i ranní návraty do stále stejného kolotoče. Být tím, kdo mlčky nese všechny starosti na vlastních zádech, zatímco uvnitř tebe všechno volá po pauze, po obejmutí, po vztahu…
Znáš to? Patříš mezi samoživitele?
Pak znáš i ten paradox: touhu, ale s ní spjatý strach. Nedůvěru v lidi, vztahy i sebe. Znáš to sebeodrazování, že „stejně nemáš“ čas, energii, ani sílu začínat znovu.
Jenže srdce se ozývá. Neumlklo. Jen se ti podařilo ho v předchozím období ztlumit, aby tě tolik nebolelo…
Tři opravy
Možná máš za sebou dlouhou cestu od zrady, od opuštění. Opuštěním. Nezapomínáš, jak od tebe někdo odešel v tu nejhorší chvíli. Od té doby raději nikoho moc nepouštíš blíž.
Možná si i říkáš: „Kdo by mě teď chtěl? S dítětem, s kruhy pod očima, s ranami, které se ještě nezahojily?“
Ale víš co?
1. Tvoje únava není projevem tvé slabosti, ale tvé síly. Nosíš veškerou zátěž už moc dlouho.
2. Tvoje pochybnosti nejsou důkazem, že se nehodíš pro lásku, ale otiskem bolesti, kterou tě neopouští.
3. A tvoje dítě není „překážka“ ve vztahu. Tvoje dítě je dar. Komu nestojí za to milovat vás oba, ten není hoden ANI JEDNOHO z vás.
Ptáš se tedy, jak vůbec přejít ze samoty do vztahu?
Pět zákonů pro tebe
NESPĚCHEJ. Nechoď do vztahu z nedostatku. Běž do něj z přebytku – až budeš mít chuť sebe sdílet, ne sebe zachraňovat.
BUĎ FÉR od začátku. Nehraj si na bezstarostného člověka, když máš ve skutečnosti na zádech batoh plný odpovědnosti. Kdo tě bude mít rád, přijme i ten batoh – a rád ho s tebou ponese ve dvou.
NESNIŽUJ své nároky. Samota neznamená, že musíš brát všechno, i to, co ti nesedí. Naopak – máš právo si více vybírat, protože máš odpovědnost i za své dítě.
NEODMÍTEJ lásku. I když máš pocit, že na ni momentálně nemáš prostor, nezavírej před ní dveře. Láska někdy přichází tiše a překvapivě. Ne vždy jako záchrana, spíše jako podaná ruka.
NEMUSÍŠ působit dokonale, odpočatě a připraveně na všechno. Tam venku je někdo, kdo nehledá lehkost a ideál, ale srdce a bojovníka, jako jsi ty – který je tím nejkrásnějším důkazem, že i z popela se dá znovu povstat. I s dítětem v náruči.
Kniha Být tarpanem ti to bude připomínat, pokaždé když si o sobě ve slabé chvíli řekneš: Já nepřitahuji lásku.
Přejete-li si probrat vaši konkrétní situaci, klikněte na záložku Konzultace nebo Setkání.
