„Teprve v kritickém momentu, kdy jde do tuhého, pochopíš rozdíl mezi slovy a činy, hrdiny od zbabělců.“ Být tarpanem
Dnes mě navštívila zlomená žena. Říkejme jí Andrea. Byla opuštěna mužem, který jí sliboval, že ji nikdy neopustí. Cítila se zrazená a hlavně zmatená. Nevěděla, čemu věřit. Která z verzí toho muže byla skutečná a která je falešná.
Věděla, že je ženatý, ale věřila jeho slovům: „Miluji tě, od rodiny odejdu. Nepochybuj o tom.“
Tak o tom nepochybovala. O to hůře nyní vstřebávala jeho definitivní rozhodnutí: „Promiň, od rodiny neodejdu.“
Andrea chápala, že existují lidé, kteří od rodiny nikdy neodejdou. Co nechápala, je to, že pokud on patří mezi ně, proč si tedy s ní začínal, proč ji přesvědčoval, že od rodiny odejde?
Z toho vycházelo její váhání: „LHAL mi celou dobu a ve skutečnosti nikdy nechtěl od rodiny odejít? Anebo na začátku chtěl od rodiny odejít, ale v průběhu našeho vztahu ZMĚNIL názor, tudíž za tím může být moje chyba, moje nedostatečnost?“
Vidět skutečnou tvář
V roce 2014 přišlo Švédsko s pozoruhodným psychologickým filmem Vyšší moc. Vyprávěl příběh čtyřčlenné rodiny, která se vydala na dovolenou do francouzských Alp. Lyžování přerušil oběd na otevřené terase horské restaurace. Vtom se z masivu nad nimi utrhla lavina. Zoufalá matka chrání své vyděšené děti a volá na manžela, který bere nohy na ramena a opouští rodinu v panickém strachu o svůj život. Lavina se jako zázrakem budově vyhne a ze vzniklé sněžné mlhy se postupně vynoří hrdinka a zbabělec – vystřízlivění, hanba a výsměch.
Krizové momenty člověka nemění, ale odhalují. Co se krizovými momenty mění, je povědomí o lidech. Z domněnek, představ a iluzí se v sekundě stává poznání. Pravda není vždy krásná, tak jako krása není vždy pravdivá. Drama Vyšší moc se zabývá otázkou, zda měl takový muž svou rodinu opravdu rád. Dochází k závěru, že ano, ale zároveň nebyl dost silný, aby za svým citem stál.
Je to jako s předsevzetími. Když lidé s nástupem nového roku něco slibují, často tomu v tu chvíli sami opravdu věří. Když ale přijde okamžik každodenních skutků a rozhodnutí, teprve tehdy se ukáže se, co je pro ně skutečně důležité. Pro muže v dramatu to nakonec byla rodina, ale vlastní život. Pro většinu lidí, kteří nedostojí původním slibům, je rozhodujícím faktorem vlastní přežití, vlastní pohodlí. Nápadník Andrey měl strach ze ztráty, z odsouzení, nebyl připraven udělat to, co tvrdil. Jako lidé, kteří chtějí přestat kouřit, ale nepřestanou. Nedokážou to.
Limity slabosti
To neznamená, že by Andrea pro muže nic neznamenala. Jen v rozhodujícím momentu narazila na mužovy limity – na jeho slabost. Ať už kritická chvíle odhalila zbabělost, strach nebo výčitky svědomí, nebyla to vina Andrey.
Tak jako nebylo vinou Ebby a jejích dětí to, že je Tomas v klíčovém okamžiku života nechal na holičkách.
Často jde o panickou reakci, která souvisí s mentálním nastavením, s dětstvím. Naučí-li se člověk v případě nouze utíkat, aby si zachránil kůži (agresivní rodiče), může být tato podvědomá stopa tak mocná, že se projeví v podobné ohrožující situaci kdykoli v dospělosti – dokud se neopraví.
Ale to, aby se začala opravovat, není úkol pro Ebbu či Andreu. To musí chtít ten muž. Aby ale chtěl, musí si právě „s pádem laviny“ uvědomit, že není v pořádku, respektive že se ve stresovém módu chová jinak, než by si sám přál. Že když jde do tuhého, mění se z milujícího člověka ve zbabělce, a jemu samotnému to pak vadí.
Tři poučení
1. Učte se přijímat realitu. Jakkoli je tvrdá, je důležité vědět, na čem jste. Realita je základní odrazový bod.
2. Přiznejte si, co je špatně, a zvolte jednu ze tří možností: Buď to změňte, pokud se to změnit dá. Nebo to alespoň přijměte jako fakt, pokud se to změnit nedá. Anebo to nechte být, jděte od toho pryč, pokud to nejde ani změnit, ani přijmout, a přesto vám to vadí.
3. Nežijte z minulosti. Kdo se přes natropené chyby napravil, zaslouží uznání a podporu. A kdo své natropené chyby nechce vidět, natož řešit, ten sám sobě neumožňuje žádnou pozitivní změnu.
V chybě není problém. Všichni lidé chybují, bez rozdílu. Problém je v neochotě chybu přiznat a řešit. V tom se lidé navzájem odlišují.
Potřebujete pomoci?
Jsou lidé, kteří si mileneckými vztahy pouze kompenzují momentální potřebu, která jim krátkodobě chybí v jejich partnerském vztahu. Ti často ani neměli v úmyslu odcházet. Jsou však i lidé, kteří se v mileneckém vztahu zamilovali a odejít vážně chtěli. O rozlišení karmických a spřízněných duší je kniha Anam Cara. Ta rovněž ukazuje, kdy zůstat a dál věřit, a kdy odejít.
Potřebujete však hnout s člověkem nebo sami se sebou? Osvobodit se od oslabujících vzorců, které jste nabrali v dětství? V tom případě věnujte pozornost knize Být tarpanem. Vysvětluje, jak pracovat s něčí, či vlastní slabostí.
Přejete-li si probrat vaši konkrétní situaci, klikněte na záložku Konzultace nebo Setkání. Vstupenky na velké Setkání jsou do vyprodání zde.
