Kniha, která vám pomůže najít spřízněnou duši

 Když se řekne láska, zabolí vás to. Protože vás bolely dosavadní vztahové zkušenosti. Možná od dětství.

Výsledkem je zraněné nebo dokonce hladové srdce. To, které zažilo ponížení, nevážení, toxické zacházení, a to i opakovaně, anebo dlouhodobý nedostatek lásky. Srdce, které po lásce touží, ale současně se lásky bojí. 

Nebýt pro druhé nikdy dost. Neviděn, přehlížen, ignorován. A přitom dávat do vztahů všechno. Lidé se srdcem na dlani, a přece jsou sami, nebo osamělí. Bez protějšku, nebo (ještě hůř) s protějškem, který je dále sráží.  

256 stran pro resetování a restartování vztahového života pomáhá těm, kteří si potřebují vymýt Nádobu bolesti. Kteří už zapomněli na to, jak úžasní jsou. Kteří schytávají zranění místo lásky. A kteří si neuvědomují, že nejsou jediní na světě – že takových, jako jste vy, je víc. A oni vás hledají. S vlastním srdcem na dlani hledají člověka se stejným srdcem na dlani. A i oni se bojí, že je zklamete. Jako vy se bojíte jich. Ne proto, jací jsou oni, ale proto, jací byli ti, kteří vás dosud zranili.

1. Od první řádky zjistíte, že vím, o čem píšu. Zažil jsem nejhlubší dno, nejtemnější osamělost, ve které se nejen nechce, ale ani nemůže žít. A přece tu dál jsem. Vím, co přesně v takovém rozpoložení udělat, co konkrétně změnit, aby si člověk sám sebe začal více vážit, sám sebe začal mít více rád, a to bez ohledu na to, v jakém typu vztahu (práce, rodina, partnerství) sám sebe a svou energii ztratil.

2. Zabývám se duší, tedy nejen psychologií. Zajímá mě hlubší smysl pozemského života – co všechno duši ovlivňuje, co duše je i co potřebuje. Tudíž i co je spřízněná duše, jak ji najít, poznat, udržet a po ztrátě případně získat zpátky.
 
3. Psychologii vnímám optikou psychoimunologie, vědního oboru, který prokázal přímou souvislost mezi stavy lidské psychiky a imunity. Vadí mi, že čím více a déle se člověk trápí, tím nebezpečněji ohrožuje nejen své psychické, ale i tělesné zdraví. Anam Cara je kniha života pro všechny dobré lidi, kteří se zbytečně trápí ať už samotou, nebo nefunkčním vztahem.

Když jsem tehdy šel na most, myslel jsem, že život končí. Přitom tehdy začal. Od té doby nesnesu, aby někdo propadal přesvědčení, že jeho problém nemá řešení. Každý má. To, že řešení ze svého pohledu nevidí, ještě neznamená, že žádné neexistuje. 

I proto jsem v roce 2011 založil stránku, kde nikdo na své problémy nesměl být sám. Navštěvovalo ji více než 400.000 lidí. K mým příspěvkům, živým vysíláním a různým formám duševní pomoci má dosud přístup každý. Nikdy na ten úděl nerezignuji. Chci, aby slabí znovu nabyli sílu. Aby každý chápal, s jakými tísněmi se ve svém nitru může potýkat ten druhý. Chci, aby si lidé uměli pomoci, aby věděli jak. Chci, aby mé knihy přestaly být potřebné, aby vše, co doporučuji, už lidé věděli a uměli použít. 
 
Přeji si, aby na mé facebookové stránce Petr Casanova nebyl ani jeden sledující. Zatím je to daleko. Lidé přibývají. S nimi dotazy a prosby. Denně mi o pomoc napíše v průměru osm set lidí. Kéž je kniha tak srozumitelná jako povídání u kávy.