„Nejhlubší rány přicházejí od nejbližších lidí.“ Být tarpanem
Jestliže někoho milujeme, jak to, že ho můžeme tak vinit, proklínat, nenávidět?
Jak je možné, že láska vytváří tolik špatných emocí?
Pokládáte si někdy tyto otázky? Pojí vás nyní s někým, koho milujete, spousta bolesti?
PROSÍM, věnujte jen 1 minutu těmto myšlenkám:
Největší rány nám neudělují lidé CIZÍ našemu srdci. Od těch rány přebolí. K těmto lidem totiž nemáme vztah.
Nejvíc však bolí jednání lidí, kterým jsme věřili. Jednání partnera, rodiče, dítěte, sourozence, nejbližšího kamaráda. Protože s těmito pojmy je přímo spojena opora a podpora. A místo toho přišla zrada.
Proč je ta bolest tak velká? Protože je trojitá. Ztrácíme člověka, ztrácíme víru v laskavý svět, jehož jsme chtěli být součástí, a hlavně ztrácíme kus sebe. Najednou si totiž říkáme:„Možná byla chyba ve mně…“ (Jinak by přece blízký člověk tak neublížil.)
Prvním krokem k vašemu uzdravení je uvědomit si jedno: To, že vám někdo ublížil, ještě neznamená, že jste si to zasloužili.
To, že vám někdo ublížil, spíše znamená, že jste mu to umožnili. Právě pro svou blízkost.
Jen si to představte na fyzickém světě a postavách lidí. Postava hodně vzdálená jen tak neublíží. Ale ta postava, kterou objímáte, je blíž než na dosah ruky. Rána od ní je tak intenzivní a přesná – do nejcitlivějšího místa.
Pokud nyní toto prožíváte, věřte mi: Vaše hodnota se takovou ranou nemění, zůstává. A dá se znovu poskládat – jako rozsypaná mozaika – krok za krokem.
👉 Podrobně tomu věnuji dvě knihy: BÝT TARPANEM (když se rozsypete po ráně nejbližšího člověka) a MŮJ LEPŠÍ ŽIVOT (když potřebujete obejmout sebe a naučit svůj mozek myslet na cokoli jiného, jen ne pořád na bolest). Odkaz na obě knihy, vracející sebeúctu po ráně, je v sekci KNIHY.
👉 Pokud potřebujete pomoci s konkrétní situací, rád vám dám doporučení. Napište mi v sekci KONZULTACE.
